Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Červenec 2009

Vracím život mrtvému blogu

30. července 2009 v 17:23 | It |  Žvásty
Tak jsem zpět.
V plné síle a energií.
Připravena opět vám zpříjemnit návštěvu mého blogu.
Jsem střelená, já vím, ale musíte mě chápat. Byla jsem čtrnáct dní mezi lidmi, kteří byli tak ochotní a zabavili mě na každou minutu.
Ačkoli to byl celkem sportovní tabor nezdá se, že by na mé postavě něco ubylo. Ba naopak, mám pocit že se sem tam nějaké to kilíčko přidalo xD. Asi přejdu znovu na lenošení. Ono se to třeba možná nějak zpraví xD. Nebo taky ne xD. A je mi to celkem jedno.
Mno. Asi teď čekáte, že se vám tu rozepíšu o tom, jaké to tam bylo a jestli mi moc neubližovali. Jenže mě se do toho vůbec nechce xD. Řeknu vám jen že to tam bylo super a že se tam pokusím příští rok přijet znova.
A jediné, co jsem schopná sem ještě dát, je táborová lyra, kterou jsem skládala ještě s BloodyBarou, Definitivem a pár lidičkama s oddílu. Mělo by to být dělané na písničku "Bláznova ukolébavka":

Máš náš tábore dávno spát,
už píseň Lůdi končí.
Kvůli nám začal i Zdenda řvát,
že běháme po venčí.
Proč měl bys mu lhát,
že běháš tu sám.
Když za chatkou máš,
spoustu přátel co znáš.

Ref:Máš náš tábore dávno spát,
a můžes zdát, ty si můžeš zdát.
Že přijdeš sem zas, za rok zas přijdeš sem zas,
a budeš náš, kamarád,
i příště.

Máš náš tábore dávno spát,
dnes máme hru půlnoční.
Kendy nám bude zas v noci lát,
že spousta nás tam skončí.
My známe tu hru,
tak nehledej skrýš.
Zas bude tu hluk,
tak ať to má říz.

Ref:
Pár vysvětlivek: Lůďa-vedoucí, který nám na trubku troubil budíček a večerku
Zdenda-kuchař, pracující normálně jako vyhazovač na různých koncertech, chodil vždy po večerce venku a řval na ty, co pobíhali venku
Kendy-hlavní vedoucí, pravím jménem Radek, Kendy se mu říká, protože rád kecá

Je to hloupost, ale my se na tom vyhráli x)

Citáty pro nudu

29. července 2009 v 13:00 | It |  Žvásty
Jen jsem se tag nudila a řekla si, že vám sem nemůžu dát jen videa a ty bláboly a tak jsem si sehnala i pár citátů (mohlo by jich být víc):

Minulost, přítomnost a budoucnost:
Minulost je pohlcována přítomností a přítomnost žije jen tím, že rodí budoucnost.
Zapomínat se nemá. Minulost má svá práva. Je třeba se s ní vyrovnat a nikoli zapomenout.
Možná existují hezčí časy, ale ten současný je náš.
Jeden dnešek má cenu dvou zítřků.
Nejpodivuhodnější na budoucnosti je představa, že naši dobu budou nazývat staré zlaté časy.

Lidské vlastnosti:
Člověk je jako měsíc - má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.
Kdo Ti povídá o chybách druhých, bude i druhým povídat o chybách Tvých.
Ve smíchu je klíč, kterým dešifrujeme celého člověka.
Největší chyba je, že si nejsme vědomi žádné chyby.
Lidé se smějí tomu, co je směšné nebo čemu nerozumějí.
Kdykoliv jsem odolal pokušení, bylo mi krásně, ale kdykoliv jsem mu podlehl, bylo to krásnější.
Ztrácíme jen to, čeho se sami vzdáváme.
Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Život:
Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.
Je lepší být pár minut zbabělý, než celý život mrtvý.
Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.
Jsme zodpovědní nejen za to co děláme, ale i za to co neděláme.
Život je jen otevření a zavření očí. Záleží pouze na tom, co během této krátké chvíle uvidíš.

Vypsaná Fixa // 1982

27. července 2009 v 13:00 | It |  Natoč to
Přednastaveno: Čtvrtek 16.07.09 13.50
Má oblíbená písnička za dob kdy jsem ještě Vypsanou Fixu opravdu žrala. Byl to můj život. Nenašla jsem žádné pořádné video, ale tohle bÿlo jediné, které nebylo live. Nechci vám sem davat live a proto budete muset souhlasit s timhle. Chtě, nechtě.


Nirvana // Smells Like Teen Spirit

26. července 2009 v 13:00 | It |  Natoč to
Přednastaveno: Čtvrtek 16.7.09 13.33
Mno. Co říct. Prostě jsem prič a je hloupost sem dávat nějaký zdlouhavý text o ničem, protože by ho stejně nikdo nečetl. Tak tedy jen pár řádků.
Smells Like Teen Spirit je jedna z veliké škáli mých a určitě i ostatních lidí, oblíbených písní od Nirvany. Jistě ji všichni znáte nebo jste jí aspoň někde slyšely a jestly ne, tak jí uslyšíte teď:


Výmysl 04

24. července 2009 v 13:00 | It |  Nápady
Přednastaveno: pondělí 13.7.09 13.13
Mno. Už nwím co dodat, snad jen že tohle je jediná jednorázovka co byla sepsána bez obrázku, ovšem to jí nedělá méně hodnotnou xD:

Z telefonu už se ozývalo jen rytmické tůtání. Rita ho však stále držela u ucha. Snad jako by doufala, že se náhle znovu ozve hlas, který v onom přístroji mohla slyšet před chvílí. Tu jako by se vzpamatovala ze svého transu a prudkým trhnutím hodila ten krám, jak mu sama s oblibou říkala, na postel. Sesypala se na židli a plakala. Horké slzy se jí řinuly od očí až k bradě, odkud se skutáleli do klína na hebkou látku, do které se okamžitě vsákly. Nevěděla proč ten pláč. Nebo si alespoň nedokázala vybrat mezi spousty možnostmi, kvůli kterým by mohla brečet. Snad že už byl znovu opilí, snad proto, že jí tolik chyběl, nebo proto, že tak rychle ukončil jejich hovor. Nemohla si vybrat. Možná kvůli všem najednou, nebo také kvůli žádné z nich. V tu chvíli sama sebe přistihla jak si přeje, aby její slzy viděl, aby viděl co způsobuje svým vlastním chováním. Tak moc si to přála. Okamžitě se oklepala, aby zahnala to nanicovaté přání. Zavřela oči aby se uklidnila. Nesmí brečet. S pláče jí zrudl nos a rozmazala řasenka. Došla k zrcadlu a otřela si oči. Nikdo na ní nesmí poznat, že ronila slzy. Podrylo by to její autoritu. "Do háje s autoritou, do háje se vším!" pomyslela si. Otevřela okno v její luxusní kanceláři ve dvanáctém patře. Pohlédla dolů a v tu ránu se jí zamotala hlava. Nedokázala to. Otočila se oknu zády aby neviděla tu výšku a svezla se po zdi až k zemi. Sáhla do kapsy pro krabičku s cigaretami a jednu si rychle zapálila. Strašně se jí klepala ruka. Vztekala se sama na sebe že není schopná ani ukončit svůj vlastní život. Je nula. Je nicka. Je odsouzena žít v tomto krutém a nespravedlivém světě, dokud nezasáhne a nenajde její věčný klid smrtka za ní.

Výmysl 03

21. července 2009 v 13:00 | It |  Nápady
Přednastaveno: pondělí 13.07.09 13.10
Tak teď už jsem někde prič a šikanujou mě tam dozorci tábora i s hlavním vedoucím xP. Ale já se nedám, nebojte se xD. A mezi tím než se vrátím vám sem dávám další hloupý výmysl:

Musím pryč. Už tu zase byla. Nejdřív se tváří jako že nic a pak pozabíjí celou mou rodinu.
Zmateně si uvědomuji že místo prudkého ústupu spěchám do kuchyně pro sekáček. "Stává se z tebe blázen Cally, ano cvokaříš. Jdeš bojovat s duchem. Nezdá se ti to směšný?" mumlám si při běhu a snažím se nekoukat zbytečně do stran abych ji nezahlídla. Rawen. Ano říká si tak. A přitom je to jen malá štětka s kudličkou. Kdepak, tohle špuntě mne nedostane.
Uchopím pevně svou zbraň a potěžkám si jí. V naprostém tichu se zběsilí tlukot mého srdce zdá být hlasitý jako metalový koncert.
Jen těžce otočím hlavu nalevo abych zjistila pozici svého protivníka. Nikdo tam nebyl, jen zbytky krve a probodaná zeď na místě, kde skonal krutou a ohavnou smrtí Damian.
To on byl první koho zabila. Taky se na něm ta mrcha pěkně vyřádila. Popsala ho rudým úhledným písmem po celém těle a místo pera použila nůž. Nechala ho krvácet s probodnutýma rukama ke zdi. Vyřízla mu jazyk, který pak položila do jeho klína. Úplně nahého ho tam nechala a my ho ráno našli polomrtvého a naprosto vyděšeného. Stále nemohl věřit vlastním očím a než přijela záchranka, byl již mrtvý.
Odtrhla jsem oči z toho prokletého místa a prudce obrátila hlavu napravo. Stála tam u okna. Ruce za zády ve kterých jistě skrývala svou zbraň a hlavu sklopenou ke svým bosým nožkám.
Leknutím jsem sebou cukla. Vůbec nevypadala jako masová vražedkyně. Pramínky hnědých vlasů jí spadli do obličeje, ale ona je neodhrnula, nedala je za ucho, ani ne nepřendala zpět dozadu. Ne, nechávala se jimi hýčkat, nechala, aby jí příjemně šimrali po tvářích a tiše jí našeptávali jak nejlépe by mě mohla zabít. Říkali jí krvelačné nápady plné krutosti, překřikovali se, ohavnost střídala další ohavnost a každý jen doufal, že si Rowen vybere právě ten jeho plán.
Konečně zvedla hlavu a nenávist jí přímo sršela z očí. Couvla jsem a narazila do něčeho za mnou. Instinktivně jsem se ohlédla na to, co mi nedovolovalo jít dál. Tu jsem zahlédla blýsknutí a ucítila prudký tlak v obličeji. Sesunula jsem se na kolena a před smrtí už jen bolestně zaúpěla. Prázdné oči na mne nepřítomně hleděli dokud jsem navždy nezavřela oči.

Desing vs. Desing

16. července 2009 v 23:07 | It |  Myšlenky
Zlata jsem zoufalá a jenom vy mi můžete pomoct.
Vytvořila jsem 2 desingy a nemůžu si vybrat. Vím že mi nepomůžete než odjedu na tábor, ale až přijedu, chtěla bych v tom mít naprosto jasno.
Tak prosím pomozte mi.

Desing 01:
Název: Corpse Bride (nečekaně)


Desing 02:
Název: Tree Girl In Garden


Doufám že mi pomůžete, protože já jsem v koncích x/

A je to tady...

16. července 2009 v 11:10 | It |  Myšlenky
Rozhodla jsem se že těď, když už se mi začali oběvovat přednastavené články, bych měla všem mím úžasným, dokonalým a velice inteligentním sb oznámit, že znovu odjíždím do vzdálených krajin plných hrůzných nástrach a zákeřného slunce. Prostě jedu na tábor. Je to strašné já vím, ale utřete slzu a vězte, že se brzy vrátím, tmavší než před tím a velice unavená.
Mno nits. Du nahazovat věci do tažky. Pak si sednu na tažku a budu jí zapinat a doufat, že nic nezničím a při tom to zapnu. Tag sbohem mé lásky a doufejte v lepší zítřky, protože já na vás budu myslet *chytne strašně velkej absťák a bude škemrat jen o malou dávku své drogy*.
Přednastavila jsem ještě pár článků aby jste neřekli že vás šidím a ještě nějaký přednastavim (snad). Tag sbohem mé lásky!!!

Výmysl 02

16. července 2009 v 8:00 | It |  Nápady
Přednastaveno: pondělí 13.07.09 13.01
Tak tyhle články už jsou přednastavené snad se také zveřejní xD. Protože já budu mít teď mírně narváno. Určitě o tom pak napíšu a vy si to jistě rádi přečtete xD mno prostě zmizela jsem na tábor. A před tím jsem musela vybalovat a zase balit a bejt na oslavě. Mno proste toho bude moc. Ae je tu další žblept:

"Mami!" probudil jí pláč její dcery. Už je to asi týden co se to děje, avšak i přes to se instinktivně běžela k dětskému pokojíku, aby uklidnila své dítě. Co nejrychleji přiběhla ke dveřím a otevřela je. "Copak je drahoušku?" optala se Mary milým hlasem uplakané šestileté dívky. "Už tu byl zase. Chce mi ublížit. Prý má hlad." řekla ještě s popotahováním Lilien. "Ale broučku. Nikdo tam není. Podívej." posvítila baterkou pod postel. "Tak vidíš. Žádný bubák tu není. A teď utíkej spát." usmála se na ni a políbila ji na čelo "A teď zalez do postýlky." prohrábla jí vlasy a přikryla hřejivou přikrývkou. "Dobrou." šeptla a zhasla světlo "Mami." kňourla ještě Lilien "Boční východ." Mary moc dobře věděla co to znamená, a na přání své dcery nezavřela dveře do pokoje.
Zpod Lilieniny postele se linul strašný smrad. Dívka se schoulila pod přikrývku a stále opakovala: "Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku." Chtěla usnout, zaspat tu hroznou noční můru útočící na ni každou noc. Už to nevydržela a rozsvítila malou lampičku u postele. To, co viděla bylo opravdu děsivé. Zezdola se sápali dva ohavné pařáty s dlouhými plesnivými nehty. Po chvíli začala vykukovat i hladově vypadající hlava s velkou žravou hubou s ostrými zuby. Páchlo tomu strašně z úst. Lilien plakala, prosila, škemrala, fňukala, dokonce i loudila, avšak monstrum si říct nedalo. Otevřelo pusu a na jeden hlt ji snědlo i s přikrývkou.
Druhý den ráno, když ji šla Mary vzbudit, našla jen hnědého medvídka, kterého jí dala k Vánocům. Ona ji nevěřila.

Výmysl 01

13. července 2009 v 12:56 | It |  Nápady
Když jsem byla na té dovolené, tak jsem se strašně, ale fakt strašně nudila. A tak jsem sepsala 4 krátké jednorázovky s obrázkem pravda...jedna z nich obrázek nemá ae pšt xD. A teď vám je sem předkládám jako vážené porotě:

"Au." pomyslela si, když se konečně probrala. Ta tupá bolest pulzující na temeni její hlavy, prostupující celým tělem ji mučila. Slepě tápala do prázdna zmoženýma rukama, kam až jí to provazy dovolily. Konečně se odvážila otevřít oči. Rozmazaný obraz pomalu dostával tvary osob, aut, krabic, i nějakých dalších hloupostí. Carol pohlédla vedle sebe a spatřila svého snoubence v podobném stavu, jako byla ona. Až teď si uvědomila, že má pásku přes ústa. Muž se o ní opíral a nejspíš ještě spal. Otřela tvář o jeho vlasy a přivoněla si nádherné vůni lilie. Azrael se probral a nevinně na ni pohlédl. Očima se jí omlouval. Nechtěl jí nic říkat. Bál se, že by jí mohl dostat do nebezpečí. Rozhodl se nechat si to pro sebe, ale jeho protivníkům přesto neunikla. Možná, kdyby alespoň věděla co se děje.
Věznitelé si mezitím všimli jejich probuzení a s úšklebkem došli až k nim. "Pěkná slečinka." chechtali se "Máš dobrý vkus Quaile." smáli se sípavě a stále hlasitěji "Kolik myslíš že by její tělo vydělalo na hodinu?" tahle sprostá otázka rozvířila v hloučku lidí dlouhý, snad pětiminutoví, záchvat. Chrochtali a svíjeli se na zemi držíce se za břicho. Jejich "mluvčí" došel k ní a uchopil ji pod bradou. Prohlížel si ji z jednoho i z druhého profilu a ona zachytila i jeho ne příliš krátký a také špatně zakrytý pohled do jejího výstřihu. "Roztomilá tvářička. A prsa také nemá k zahození. Bude vydělávat dobře. A třeba i splatí tvé dluhy Quile." Pustil Caroliinu tvář a vražedně se zahleděl na Azraela. "Ano. Dluhy Quaile. Topíš se v nich. Máš ty peníze? Nemáš. Ale my je chceme. Ovšem abys neřekl, že jsme svině co myslí jen na prachy, nebudeme je chtít. Ale tady slečna roztomilá, se bude muset dost otevřít. Bude z ní slušná kurva. Ne, neboj se. Naučí se v tom chodit. Je to snadné. Zaplatí za snoubencovi chyby." pokusil se o úsměv, ale vyšla z toho jen ohavná grimasa při které vycenil svoje zažloutlé plombovité zuby. "Začneme hned teď první lekcí." Pohlédl na Carol "Naučíme tě umění odpouštět." Natáhl pistoli a pohladil ji po vlasech "Sleduj a uč se." dva muži ji chytli hlavu, aby ji nemohla odvrátit. Muž namířil pistoli na Azraela a střelil. Kolka ho zasáhla přímo do čela. Krev se rozstříkla na stěnu za ním, na Carol i na krabice vedle něj. Byl mrtví dřív, než dopadl na zem. Carol vytřeštila své štěrkovitě šedé oči a nepřestávala se snažit probudit. Doufala, že tahle noční můra přejde. Brzy se probudí v náruči svého milého a s úsměvem ho bude moci políbit na jeho rudé rty. Místo slastného probuzení ucítila jen silné stisknutí paže. Vyhrkli jí slzy. "Ne. Ne drahoušku. Neplač. Trhá mi to srdce." zasmál se hlaholivým smíchem. Zdvihl jí a ona musela poručit svým nohám, aby šli. Příliš to nešlo. Přes závěje slz neviděla, klopýtala, ovšem muž neměl slitování. Táhl jí dál a dál. Neviděla kam. Otevřel široké dveře, ale ona to neviděla. Jen zahlédla mihotaví tvar postele. Za jejími černými vlasy klapli dveře a navždy zmizela ve vlnách businssu.

Mrtovla volá ze záhrobí a sápe se ven

12. července 2009 v 9:49 | It |  Myšlenky
Mno tak jsem zas tady xD.
Pravda, přijela jsem již včera ve 23 a něco xD, ae znáte to. Musíte letět tam, pak zas zpátky a najednou byla půlnoc a já si uvědomila že jsem strašně unavená a šla si lehnout xD
Ae dneska ráno jsem si řekla:
"Ne! Již to nesmím dále odkládat, a musím napsat těm nebohým stvořením, kteří jistě s napětím čekají na můj příchod." xDDD
Jsem pako to nic xD
Nebo spíš jsem strašně ráda že už jsem zas zpátky a můžu tu být x)
Dám sem (možná) photky z té bláznivé dovolené, ae nečekejte nic světoborného, je to jen čtrnáctidenní život někde jinde.
Ae víte co hrozného se tam stalo? *zoufalý výraz ve tváři*
Ne, neznásilnili mně, ale...OPÁLILA JSEM SE!!! T_T
*pláče, hluboce pláče a truchlí nad stracenou bělobou*
Víte, ae já se snažila. Opravdu. Byla jsem pořád pod slunečníkem a zahalená ručníkem, ae nepomohlo to T_T. Naštěstí jsem měla ještě dost rozumu a otočila se na břicho, tak že mám opálené hlavně záda. Ovšem i na přední část mého těla skvrna slunce dopadla, a pošpinila ji nahnědlou pokožkou mého těla. Je to ohavné.
Ae mám tetování (hennou). A je naprosto sladký kdyby se mi mírně nerozpilo v dešti...ae dá se to přežít. Taky vám ho vyfotím, aby jste neřekli že jsem hamoun xD.
Mno nits. Jdu dávat photky do compa tak pápá *posílá vzdušný polibek xD*