Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Říjen 2009

Je známa příčina smrti z přehlcení informacemi a následným bouchnutím hlavy?

31. října 2009 v 11:40 | It |  Myšlenky
Co nakousl nadpis, já dokončím- jestly ne, tak budu první. Neobvyklá smrt že? Ale nejhorší na tom je, že to bude vražda a ještě horší než nejhorší na tom je, že to bude vražda dítěte vlastními rodiči! Jak ohavné. Člověk si až říká, jestly není lepší přeci jen s nimi na ten nákup jet. Ale mě se prostě nechce! Nechce se mi někam jet, někam, kde na mě všichni budou čučet jak na něco, co právě vylezlo ze záchoda, budu pořád muset někam letět pro něco a navíc, bych se musela převléknout z pyžama, namalovat si oči protože nenamalovanou mě ven nedostanou-už jen proto že by mě nikdo nepoznal xD, učesat se a nazout boty. A to já radši zůstanu tady v pyžamu, neučesaná, nenamalovaná a neobutá, abych se mohla převléci a uklidit to v pohodlý domova, takže-jdu uklízet. Smetáku, hadře i kýble-třeste se!

Život v krabičce

31. října 2009 v 11:27 | It |  Mé fotky
Uvědomila jsem si, že tu mám děsně starý fotky až bych z nich mohla psát celou svou minulost, a tak jsem se rozhodla, že sem dám pár fotek opravdu jen pár, aby jste viděli, že jsem již trošičku jiná.

Na začátek jsem vybrala tu nejtmvaší a zároveň mou profilovou fotku na FB. *Lepší než tuhle už myslím nenašla*
(By me)


Spát?

31. října 2009 v 1:09 | It |  Myšlenky
Spánek je důležitý a neměl by se zanedbávat. Tak proč ještě nespím? Už to mám...nechce se mi xD
Čekali jste snad, že ze mě vypadne nějaké moudro? Chyba.
Jen tu tak sedím a říkam si, co asi budu dělat. Spát se mi nechce, bdít se mi nechce, číst se mi nechce, psát se mi nechce - budu se asi muset jen tak nudit. Nebo se jít umejt, obléknout do pyžama a hop do postele, protože jak se znám, tak zas usnu jak špalek a budu vstávat až někdy kolem jedné odpoledne.
Ach, to bude jistě náročný den!

Design→0.7

30. října 2009 v 13:38 | It |  Šatník blogu
Název: Trick or Treat? WTF?!

↓Náhled↓

7.SB - Defintive

30. října 2009 v 13:18 | It |  SB

Jsi můj dravý anděl, pod rouškou síli jemný a lehce skrotitelný.
Tvou krásu by ani ten nejlepší malíř nezpodobnil, jsi to ty a jiný není. Dar, který jsem zprvu málem nechala utéci, ach jak já bych si to vyčítala.
I když tvůj blog teď vůbec nepokračuje, tak se nedivím. Čekala jsem to.
Zbytek mích slov snad řekne můj pro tebe vytvořený obraz.

6.SB - BloodyBára

30. října 2009 v 12:49 | It |  SB

Použila jsem obrázek nám oboum velmi známí a vzpomínky na něj budeme mít alespoň více utužené tímto mím darem.
Doufám že jsem to spolodila nějak normálně a že ti proto nebude příliš proti srsti. Ty vlkoupíre.
Vš co jsem chtěl říct, jsem vyslovila dosti obsáhle v onom obrázku, snad to bude k přečtení.

5.SB - Angelshinigami

30. října 2009 v 12:35 | It |  SB
Rozhodla jsem se, doplnit sem SB, které jsem za svou hloupost úplně vynechala.


Éra kladů a záporů mě již přešla, tak že to tu ani nečekejte.
Začal jsem jí, protože tato dívka byla neoficialní SB ze všech nejdéle, a však měla to štěstí, že do mích SB se dostala, ovšem nebyla počestována přádnými dary.
Tak že po dlouhé době, ale přece. Můj živůtku to je pro tebe, aby ses necítila méně cenná, protože to rozhodně nejsi.

Fotka měsíce→listopad 09

29. října 2009 v 16:27 | It
Po dlouhé době znovu.
Ach, co dělá s lidmi vzpomínka.
A tentokrát jsem vybrala téma, které by nikdo nečekal: Dušičky /Halloween.
Pojmenujte si to jak chcete, ale já spíše dávám přednost dušičkám, ač obrázky vypadají spíše na Halloween.

Jsem stín. Ve dne se bojím lidí, ale v noci se lidé bojí mě.
Našeptávač (http://cituj.cz)

Design→0.6

29. října 2009 v 0:28 | It |  Šatník blogu
Název: Tree Girl In Garden

↓Náhled↓



Pouští se do halloweenského desingu

28. října 2009 v 22:53 | It |  Myšlenky
*Ještě ani neví, jaký bude, ale už vás o tom musí informovat* Začala jsem pracovat na novém desingu, abych stihla přípravu na dušičky a nebyla poté ve skluzu.
Doufám, že ho sem ještě dnes vložím, ale pochybuji. Vždyť mě znáte xD *má dneska mimořádně dobrou náladu, i když jí třeští hlava jako by měla každou chvíli bouchnout*.
Těším se, až zapálíme svíčku, aby se duše, vypuštěné v tento den na zemi nestratili a našli teplo a světlo, právě u našeho plamínku. *Radostně si zapaluje svíčku i když ví, že dnes dušičky nejsou*.
No ale žádné dlouhé vykecávání, a vzhůru do práce!

Jednu velkou porci čokolády pro chuť prosím!

27. října 2009 v 18:43 | It |  Památník
Mám pocit, jako by mě právě opojili nějakou úžasnou drogou *přemýšlí, jestly to není tou opiovou vonou tičinkou, ale nakonec dochází k závěru, že určitě ne*. Za to všechno může jen jeden - on. Ten, kvůli kterému bych byla schopna i vstoupit mezi mrtvé.
Teď se ovšem přesuneme do chmurnější části tohoto dne:
Dlouho jsem se na dnešek těšila, protože byl plánován výlet. Na místo, které jsem již dlouho chtěla navštívit - Terezín. Místo, kde na vás mrvý mluví a vy je skoro i slyšíte, místo smutku, pláče, nemocí a hlavně smrti. Nelidské podmínky všude kam se podíváte. Toužila jsem spatřit všechno, do posledního zákoutí. Teď ovšem nevím, jestly to nebyla chyba. Už jakmile jsem viděla hroby kousek před vstupní branou slíbila jsem si, že si nebudu představovat vubec nic, co se zde odehrálo a také jsem tak hodlala učinit. Nevěřili by jste, jaký smutek na mě v oněch místech dopadl, ale i přes to jsem neodložila svůj foťák a vše bedlivě dokumentovala.
Práce osvobozuje. To byl jejich výsměch - tupý a zlí.
Napadla mě právě představa o matce, která zabije své dítě jen proto, aby se již netrápilo. To bych asi udělala já. Jenže čím?
Zvon zvoní a vlstně již mrtví lidé, se sbíhají k věznitelům, ti je pak potupně schazují a oni i přes to musí stát dvě hodiny v pozoru a jen bolestně naslouchat.

Nyní odcházím zas do hlubin bolesti a vy, vy můžete jít se mnou.

Píše jak šílená

23. října 2009 v 23:06 | It |  Myšlenky
Ano, jedině tak bych mophla nazvat to, co teď dělám skoro furt. Ovšem nevím, za jak dlouho se sem dostane alespoň jedna povídka. Je jich spousty a já je střídám podle toho, kterou jsem si zroovna vzala do školy. Tak že spousty rozepsaného, ale žádá nedodělaná. Snažím se to napravit, ale ono je to stejně jedno. Jen se přihlašte kdo sem vlastně ještě chodí.
Vidíte...nikdo se nepřihlásil. Ale to je jedno. Stejně to že tu jsou ty povídky, je jen pojistka, aby kdyby se mi zničil počítač, aby byly někde uložené. Jsem strašná. Omlouvám se.
Asi si půjdu hodit tělo na mé staré moudré lože. Stejně už nevím co dělat.
Odcházím statečně, se zdviženou hlavou. Neprohrála jsem, jen jsem umožnila ostatním cítit ten pocit...nebýt poslední.

Last Kiss

23. října 2009 v 22:53 | It |  Myšlenky
Nevěděla jsem, kam to napsat. Tak to píšu (jako ostatně skoro všechno) do "diáře".
Další školní práce. Je to věnováno mé nejlepší kamarádce BloodyBáře a chci k tomu jen ještě dodat: Máš vědší talent, než si myslíš.

Last Kiss


Název "Last Kiss" vlastní krátká povídka jedné amatérské spisovatelky. Je to příběh dokazující, že i protiklady se mohou přitahovat a to v takové míře, že jim v tom nezabrání ani sám ďábel.
Démonka jménem Gabriela je dcerou satana a světice. Matka při porodu zemřela a otec jí pak odnesl do pekla:

"Při porodu toho pekelného tvora matka vykrvácela…Předtím, ale stačila přiřknout dítěti křesťanské jméno a požehnat jí.
Z jejích mrtvých rukou otec dítě vzal a odnes je tam dolů."

Gabriela se již dlouho tajně scházela s andělem Michaelem. Dnem, kdy tento příběh začíná, udělá Gabriela něco, co mu zabránilo vstoupit zpět do nebe:

"Tichoučké sténání se neslo lesem. To když se ti dva tvorové zahaleni do křídel milovali. Když ti dva byli u sebe tak blízko že blíž už to ani nejde..."

Ovšem její otec na to přijde a ona je přikována před kříž, na který pak přibijí Michaela. Gabriela poté musí sledovat jak jejího anděla satan mučí:

"Otec se otočí a serve anděla z kříže. Kosti praskají, jak je přerážejí hřeby. Z andělových úst vyjde už jen slaboučké zasténání.
Satan chytí anděla drápy za obličej a zvedne ho do výšky. Otcovi drápy se noří do bleděmodrých očí, když pán pekel opět drápy vytáhnul byly vidět jen dva zakrvácené oční důlky. Andělova tvář byla zohavena hlubokými škrábanci."

Otec pak hodí Michaela k ní a ona může jen sledovat, jak pomalu umírá. Aby neviděla do prázdných očí, utrhne si kus látky ze sukně a převáže jím ono místo. Naposledy jí pošeptá, že ji miluje a poté zemře:

"Jeho dokonalá hruď se přestala pravidelně zvedat. Jeho tělo pomalinku chladlo…"

Ovšem příběh končí ještě tragičtěji, než se zdá. Démonka, po smrti své životní lásky zpečetí i svůj život pomocí kamene:

"Jedním prudkým pohybem zpečetila svůj osud. Krev vystříkla a teď už jen v pravidelném intervalu odkapává na kamennou podlahu pekla.
Nemá tušení co se děje po smrti s démony…asi zaniknou v nekonečnu…snad podstupují věčné trýznění. Ale ona věří v nepatrnou šanci…"

Autorka dokonce složila k tomuto příběhu i báseň kterou, jak sama říká, psávala po nocích když nemohla spát:

Šílený vojevůdce

23. října 2009 v 22:36 | It
Tak že. Jak vám to vysvětlit, aby jste mi uvěřili?
No...nedávno jsme měli čtvrdletní slohovou práci a dostali jsme za úkol si připravit pohádku, kterou jsme pak jen přepsali na papír a odevzdali.
Byla to sranda, jen škoda že to musela být pohádka a navíc musela být o pánovi, který jeden na kole do kopce. No prostě vědší pitomost to být nemohla, ale zdolala jsem to celkem klidně.
Mno...řekněte sami:
   

Šílený Vojevůdce


Před dávnými časy, kdy ještě svět sužovali strašlivé války, žil vojevůdce, kterého tu snad ani nebudu jmenovat. I přes to, že se o něm tvrdilo že byl blázen, vyhrál spousty bitev a tím se i zapsal do světových dějin.
Jednou, když se znovu vydával do války, se rozhodl že pojede na svém nejvěrnějším oři - na kole. Svůj nápad ihned uskutečnil. Naskočil na kolo, přijel ke svému vojsku a hlasitě zvolal "Kupředu!" a vojáci se jeden po druhém rozběhli, věrni svému pánu. Jediný, kdo tam zůstal byl pán a kolo. Rozjel se až později, poté co nahodil spadlí řetěz.
Jel přímo na kopec, z kterého mohl dobře pozorovat své vojsko, neuvědomil si však, že onen kopec je strašlivě strmí. Už v polovině cesty hlasitě funěl a síly mu rychle ubývaly.
Když tu mu náhle přilétlo k nosu malé světýlko. Pohlédl na něj a uvědomil si, že je to malá víla chychotající se jeho bezmoci. "Kdybys mě radši místo toho smíchu dostala nahoru." zavrčel vztekle a snažil se došlápnout na šlapku. Víle se nebohého blázna zželelo a pomohla mu za cenu darování kusu jablka, které měl muž schované na cestu od své matky. "Než havran zakrákoře, ať už jsi nahoře." křikla víla tenoučkým hláskem a v tu ránu vyl na kopci a sledoval jak jeho vojáci bojují. Tu, jakousi náhodou, zahlédl vojevůdce protivníků. Bez váhání popadl kolo a mrštil jej po něm. Vyhráli. Znovu vyhráli.
Když se ho pak někdo ptal, jak to všechno dokázal odpověděl: "Inu, víla mi pomohla." a všichni se jen smáli a řvali "To určitě." nebo "To je ale šašek.", ale jedině on věděl, že to tak opravdu bylo.

Orange Present

12. října 2009 v 6:28 | It |  Layouty
Tak jsem zas tvořila. Jsem strašná a ten dess je ještě horší. Ale mám ho ráda a tak ho sem i přes jeho hrůzný vzhled dávám.

Název: Orange Present
Základní barvy: Oranžová, černá
Záhlavý: /
Výška záhlavý: /
Šířka záhlavý: /
Okraje stránky:
Rozměry stránky: 600 pixelů
Umístění stránky: Vlevo
Ikony:
Poznámky: Obrázek v okrajích stránky - Deviantart od Silvair

Man & Tiger

4. října 2009 v 11:57 | It |  Layouty
Tak jsem se, mé drahé potomstvo, trošku nudila. A z mé nudy se splodil jeden malý nápad.
Volné desingy.
Zní to strašně já vím, ale já se prostě nudím a tak tvořím. Mám zatím vytvořený další desing na tenhle blog a taky tento, který sem vkládám jako nápad. Kdyby se někomu líbil, rozhodně napište. Nebudu se vám hrabat na blogu, to si uděláte sami. Ale pokud vám to nepůjde a opravdu budete chtít mou pomoc, jistě vás v tom nenechám a ráda vám váš blog ukradnu xDDD...ne kecám xDDD.
Tak tady je můj brouček:

Huh...záhlavý vypadá asi takhle:
Je to na vás. Na poprosení si pak můžete přict ještě o klikací ikonu a vytvoření menu.
Tak já zas mizim do podzemí xD.