Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Červen 2010

Tak už

30. června 2010 v 15:22 | It |  Myšlenky
...


Prázdniny teprve začali a já už mizím. Ne dnes, ale brzy. Další článek již myslím nevytvořím a protože tímto rozloučím. Bude tu pár přednastavených, ale řekla bych, že to nevystačí. Budu pryč opravdu dlouho a nevím, zda se tu vůbec přes celé prázdniny ukážu. Budu se snažit, ale slibovat opravdu nemůžu.
Prosím tedy SB (a doufám, že je to pro ně samozřejmostí), aby mě nikterak neodstrkovali protože já stále budu chtít být vašimi přáteli. Ovšem prázdniny jsou prázdniny.
Jinak dnes už jen rozlučka a konec. Už svou třídu neuvidím. Asi mi ale nebude vůbec chybět. Byla jsem v ní jen dva roky, které mi absolutně stačili. Jistě, pár lidí mi chybět bude, protože přece jen jsem si s nimi rozuměla, ale i to zvládnu.
Tak se tedy svámi loučím, a snad se tu ještě během prázdnin nějak objevím. Budu se snažit.

Miluji vzpomínku

27. června 2010 v 11:22 | It |  Květy zla
Ano. Z Květů zla toho teď bude dost, už jen proto, že je teď čtu, tak že to co přečtu sem dávám xP.

...

Miluji vzpomínku na staré rajské časy,
kdy Foibos zlatíval rád sochy svými jasy.
To muži s ženami, jaří a ztepilí,
se bez vší přetvářky a strachu těšili,
užívajíce tu ústrojí svého těla,
a nebe milostné jim laskávalo čela.
Kybélé, úrodná na ušlechtilý plod,
neměla za těch dob své syny za nevhod,
a jako vlčice, v svém srdci ke všem vřelá,
snědýma prsoma svět štědře napájela.
Nádherný silný muž se právem radoval,
hrd na to množství krás, jimž vládl jako král,
ovoce bez kazu, bez vady, bez zprýštění,
probouzející chuť svou tuhou lesklou dření!

Žehnání

26. června 2010 v 23:40 | It |  Květy zla
Rozhodla jsem se, že mí oblíbení autoři by také měli mít na mém blogu své místo. Proto jsem vytvořila tuto rubriku a hned přidávám první dílo.

...

Když moci nejvyšší v svých hůrách nařídí to
a na tom světě běd se Básník objeví,
zděšená rodička, jíž Bohu jest již líto,
pozvedne k Nebi pěst a rouhajíc se dí:

Dark Times // kapitola 4. část 3.

25. června 2010 v 23:23 | It |  Dark Times
A znovu poslední, třetí, část.

...

...

Raziel - To si snad dělá prdel...ty jedna! *POJĎ SE HNED NAJÍST!!!* zařvu na ní fotrovsky.

Bast - Vyvalím oči a s neuvěřením se na něj podívám...vypadal dost naštvaně a vstekle...Naklonila jsem hlavu a pomalu vstala...Hleděla jsem mu upřeně do očí a neuhnula ani o milimetr..Dýchal jak splašený kůň a jeho funění připomínalo pekelného draka. Přitiskla jsem mu ukazováček na rty a tiše pronesla "Pšššt" pak sem si sedla naproti němu a hlavu si podepřela rukama, které jsem měla opřené o natlučená kolena.

Dark Times // kapitola 4. část 2.

25. června 2010 v 20:37 | It |  Dark Times
...

...


Bast - Opřela jsem se do dveří a po dvou nárazech je konečně otevřela...mžourala jsem do tmy než jsem si z ruky opět udělala hořící pochodeň...ocitla jsem se v místnosti plné kavalců a lidských zbraní...Hroty a ostří odráželi matně lesk z plamene, který zářil jako svíce. Halapartny, meče, sekery i kuše byly zahaleny lehoučkými, bílými pavučinami, které si pracně pavouci stvavěli po několik dní, možná že i týdnů. Nejistě vejdu vstříc té černé tmě, která mi vychází naproti. Nesměle udělám pár kroků k jedné z postelí. Ležela tam, zpola ohlodaná a vysušená postava. Lidský bojovník...nejspíše spal, když ho goblini začali ohlodávat na kusy. Podivně, zatuchle to tu zde páchlo, kroužková zbroj byla přehozená přes opěradlo jedné z židlí. Přejela jsem po ní prsty...kov byl studený, jako mrtvé tělo louhující se v ledové vodě. Kroužky vypadaly jako drobné šupinky obřího stříbrného draka, kterého jsem viděla v jedné z knih mého otce. Náhle mě přepadnul stesk...po něm a po matce, která již dávno nežila..."Co s ním asi je?" zapřemýšlím tiše a posadím se vedle ohryzaného těla... "Ty mi toho asi už moc neřekneš viď kamaráde.." usměju se na kostru tak mile, jako by byla živá a sklopím hlavu na podlahu, kterou pokrýval prach...Byly tu jen moje stopy..tak moc podobné těm lidským...

Dark Times // kapitola 4. část 1.

25. června 2010 v 20:18 | It |  Dark Times
No tak si sem dám pro svůj klid i 4.kapitolu (i když to vlastně nemá vůbec žádný význam).

...

...

9.6.665 IV. věku (Věk prosperity)


Caren - Zvednu se automaticky ze země, hned jak se trochu setmí. Mrtvými oči zamžourám do pološera a unavně se rozlížím po ostatních. Vědšinou spí jako nemluvňata. Znovu mě napadá okouzlující myšlenka jednoho z nich zabít. Jak krásně by chutnali. Ta maličká bylinářka se k tomu přímo nabízí. Její krk je nádherně obnažen a již na dálku svítí. Kousnu se do jazyku a tiše kníknu. "Musíš si něco ulovit Caren, nebo tohle nezvádneš," oznamuje mé druhé já. Otočím se na místě a kráčím do lesa. "Bez potravy se nevrátím," vrčím si pro sebe.

Dark Times // kapitola 3. část 3.

24. června 2010 v 21:03 | It |  Dark Times
Poslední část 3.kapitoly je tu.

...

...

Arag - "Doufám, že žereš gobliny!" nerozmýšlím se a rozběhnu se do tábora goblinů. Po cestě seberu první ostrý klacek na který narazím. Asi jsem zešílel, jinak si nedokážu vysvětlit, že se rozbíhám mezi gobliny.

Dark Times // kapitola 3. část 2.

24. června 2010 v 20:31 | It |  Dark Times
A druhá část.

...

...

Bast - Nadskočím všema čtyřma do vzduchu a snažím se prchnout, ale strach mě přikoval k zemi železnými okovy. Celým tělem mi prochází ten hrozyvý ryk, který vydává obrovská tlama plná zubů....tlama bestie. Naježili se mi všechny chlupy na těle a jen o kousek jsem uhnula Aragově botě...tiše jsem na něj zasyčela.

Dark Times // kapitola 3. část 1.

24. června 2010 v 14:11 | It |  Dark Times
I když to nikdo nečte, tak já to sem musím dát, alespoň pro mé potěšení.

...

...

8-9.6.665 IV. věku (Věk prosperity)


Bast - Stromy jakoby nám naschvál zastupovali cestu. Plížím se pomalu za Aragem a v náruči držím stuleného Raziela, který si v klidu chrněl. Jeho zadní packa tlačila přesně na hlubokou rány zející v mém břiše. Cítila jsem, jak opět začala krvácet a jak špinavá kutna do sebe sála každou kapičku, která vytekla ven. Svědilo to a pálilo, ale podrbat jsem se nemohla a Aragovi říct, aby spomalil jsem se neodvážila...

Dark Times // kapitola 2.

21. června 2010 v 17:53 | It |  Dark Times
Tak jsem připravila další část.

...
...

7-8.6.665 IV. věku (Věk prosperity)


Bast - Ploužíme se již něco málo přes hodinu. Louky, nízké remísky i strniště jakoby byly nekonečnými pustinami, které nás nechtějí pustit k lesu. Bolest v nohou sílila a já měla pocit, že už se tam nedoploužím. Svojí slabost jsem však nedávala najevo a jako hrdá královna zachraňující si svojí poslední čest, která jí ještě zbyla, než dojde k samotnému oddělení hlavy od těla. Tímhle jsme se tam dole bavili. Jekotem, skřípáním nehtů a nesnesitelným prošením o odpuštění. Popravy byly na dením pořádku a stávali se jakýmsi rituálem dospívání...
Krev stříkala proudy s prořezaných tepen...Jak já bych se tam ráda vrátila....*svěsila jsem hlavu k zemi*

Amaterští spisovatelé

21. června 2010 v 17:32 | It

Autoři Dark Times

...

Bast - démon
Báru na mém blogu zná snad každý
a já bych bez ní nemohla ani žít.
Tak s ní pro jistotu i píši xP.

Rozcestník - Dark Times

21. června 2010 v 17:07 | It
...
Blog...Základna celého příběhu.

Dark Times...Země nebyla vždy kybernetická.

Autoři...Ti, co vynaloží čas pro vytvoření této prózy.

Dark Times // kapitola 1.

21. června 2010 v 16:54 | It |  Dark Times
Tak jsem to přece jen začala vkládat na blog. Snad se bude líbit.

...

...

7.6.665 IV. věku (Věk prosperity)


Arag - Sedím na zemi ve svém pokoji. Vedle mně je postaveno několik svíček přibližně do tvaru smajlíka, přitom se snažím učit magická zaklínadla. Čtu polohlasně a aniž bych věděl co se vlastně učím přeskakuju z jedné stránky na druhou. Najednou se uprostřed místnosti vytvoří vír. "Sakra já snad vyvolal tornádo!" Zaúpím. Zoufale se snažím vír zastavit a začnu znova chaoticky pročítat knihu kouzel. Po chvíli vír ustane. "No proto." ...jen, aby se uprostřed místnosti mohli objevit dva Quoiové. "A do hajzlu. Teď jsem mrtvej." Zamrkal jsem překvapeně a zamával na stejně překvapené démony.

Vtíravé ano

20. června 2010 v 13:39 | It |  Myšlenky
...
Tak jsem se tedy rozhodla. Dlouho mnou plula myšlenka, zda ano, či ne. A nakonec se zvítězilo ANO. Pracuji s pár lidmi (a myslím, že nás bude ještě víc) na jedné povídce. Lidé ji musí brát s rezervou protože všichni jsme začátečníci. Zkušenosti s psaním, řekla bych, že každý máme, někdo méně, někdo více, ale nic slavného. Proto se zde najdou nedostatky a nebo se například náhle objeví nějaká věc, která tam dříve vůbec nebyla. Je těžké spojit tolik verzí, každý má svou fantazii a svou myšlenku a snaží se ji co nejvíce prosadit. Nic většinou není promyšleno, tak že se píše to první, co nás napadne. Tudíž chyby jsou zde též často vídány, ale ani to se nikterak zvlášť neřeší.
Nyní pracujeme na pátém dílu (ano, již pět dílů vám to tajím), ale já hraji teprve od třetího (tak že to tak strašné není). Původně to mělo připomínat spíše "Dračák", ale od toho se nakonec upustilo (v některých případech trochu nedobrovoloně).
Vše je to spíše blábolení bez děje a proto jsem to sem původně nechtěla dávat, ale třeba to i někoho zaujme a třeba se i přidá. Stačí jen napsat.
Budeme rádi x).

Ušaté štěstí

20. června 2010 v 12:57 | It |  Layouty
Tento článek už mám v rozepsaných již poměrně dlouho, ale až těď jsem si na něj vzpomněla.

Strááášně jsem se nudila a tak jsem si trochu zatvořila. A taky jsem se tímto chtěla omluvit Lawiane za níže viditelné zkopírování jejího tvoření layoutů. Jen ty mé jsou mnohem horší xD. Tak že se moc omlouvám, ale tvé ukázky se mi opravdu moc zalíbily ox). Prosím, toleruj to.

...
Tenhle dess byl stovřen z mé,  zamilovanosti do neko postaviček. Nevím proč jsem s tím teď začala šílet, ale nějak jsem si uvědomila, že jsem neko dosti zanedbávala.
Docela dlouho mi trvala tvorba, ale i přes to vím, že ho nikdo nebude chtít. Už jen kvůli v něm použitým barvám, ale to je jedno. Já ho prostě jen chtěla udělat ^^.


Krajky myšlenek

12. června 2010 v 18:38 | It |  Myšlenky
...
Umřu. Určitě umřu. Teplo se mi lepí na záda, na stehna, na tváře i na ruce. Žahavě mi olizuje ramena a vtíravě ochutnává dekolt. Cítím se, jako kuře v troubě, tiše zlátnoucí a vystaveno zákeřnému světlu.

Umřu. Určitě umřu. Dětmi obklopená chůva - mladá, zoufale zmatená. Tu dítě prosí o koupel v bazénu, tu zas o hru s karty. Únavně žvatlají dítka nevědomá. O princeznách, o vodě, o pohádkách, o autech. S tázavým pohledem ptají se, proč nesmí to dělat. Plakají, hračky si berou. Prosí, škemrají.

PUGET SMUTKU K RUDÉ SVÍČCE

7. června 2010 v 21:21 | It |  Myšlenky
...
Chtěl jsem to sem dát už včera, ale nebyl čas. Proto až dnes já oplakám jednoho z nejlepších herců, režisérů a scénáristů, které znám.
V neděli ráno zemřel Ladislav Smoljak (78). Jeho smrt pro mě byla ránou. Nyní již vím, že i když Divadlo Járy Cimrmana, které se Zdeňkem Svěrákem tak velice dobře režírovali, bude stále pokračovat, už to nebude ono. To, jak totiž Smoljak dokázal hrát například inspektora Klečku z Vraždy v salónním kupé, tak takhle ho těžko někdo napodobí.
Obyčejně se mě smrt známých tváří nějak nedotkne, ovšem tohle je jiné. Na Smoljakovi se Svěrákem a na jejich Cimrmanovských hrách, jsem já vyrůstala. Byli to snad první herci, které jsem si pamatovala, vynechám-li animované postavičky.
Mnohokráte jsme si s rodinou slíbili, že do Divadla Járy Cimrmana zajdeme a shlédneme jednu z nám tolik známých her, jenže nyní už je pozdě. Už nechci koukat na pódiu a říkat si, že Smoljak by to zahrál líp a že i když byl poněkud starý, na pódiu zářil jako lecjaký mlaďoch ne.
Ano Smoljak byl jeden z mála herců, které v mém srdci našli uznání. Byla jsem ochotna se nad jeho průpovídkami smát tak dlouho, dokud mě nebolelo břicho.
Bude mi chybět jeho jemně rázná tvář plna síly a jistoty. Bude mi chybět jeho metoda usilovných dřepů, jenž aplikoval na rozlousknutí příběhu. Bude mi chybět ve hře Švestka v které tak nádherně hrál. Bude mi chybět ten pevný stisk ruky, který v té hře měl. Bude mi chybět jeho rozvážný a klidný hlas.
Neuvěřitelné. Myslela jsem, že smrt někoho, koho jsem vlastně nikdy živě neviděla, mne zasáhnout nemůže, ale mýlila jsem se. Opravdu síla jeho vtipu byla neuvěřitelná a já na jeho tvář, na jeho vtip a jeho jistý krok nikdy nezapomenu.

Poslední hra Ladislava Smoljaka v Divadle Járy Cimrmana se jmenovala "České nebe". Doufám, že právě tam se tento úžasný herec dostal, protože právě tam patří. Po boku Tyla a Němcové y měl právě on stát.
A já tomu věřím.

Smrt pod úrovní

4. června 2010 v 23:03 | It |  Myšlenky
...
Ach jsem husa.
Nezvládám to. Ne. Já mám čas, ale nejsem schopná ho blogu obětovat. Nebo i jsem, ale nevím co bych napsala. Snažím se něco vymyslet, ale vždy to skončí jen zavřením této stránky a znovu mlčky sledovat svou hloupost. Nejsem ani schopná chodit na vaše blogy a komentovat to. Nejsem schopná to přečíst a užít si to, tak jako předtím.
Ovšem slibuji, že se to zas zpraví. Slibuji. Jen teď zkrátka není období věčné radosti. Ba naopak. V těch to chvílích hrobník přemýšlí, zda má začít kopat hrob, nebo přece jen ještě počkat. Bere si lopatu, hledí na tu hlínu před sebou a říká si, zda by opravdu bylo dobré začít s kopáním, jestli to má cenu. Nechce zbytečnou práci. Proto nad hrobem věčně stojí, opírá se o lopatu a přemítá, zda-li má vytáhnout tu první hrstku hlíny a za ní další a další. Stojí, a přemýšlí.

Tak se tedy ještě jednou omlouvám všem návštěvníkům mého blogu, že to teď není zrovna růžové. Ale tím nechci říct, že bych blog rušila. To by byla má smrt.

Tak snad později, až mou tvář bude znovu zdobit úsměv. Tak v těch chvílích já znovu sednu za počítač s úmyslem, napsat a přečíst vše, co mi na blogu padne do oka. Tak tedy později...