Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Červenec 2010

Kam schovat vzpomínku

31. července 2010 v 12:07 | It |  Myšlenky
...


Třináct podivně naladěných dní je pryč a já cítím jen jakousi rozpačitost. Nevím, jestli se radovat z návratu zpět ke své poměrně dosti mi chybějící lásce, nebo smutnit ze ztráty přátel kteří, i když měli své chybi, byli schopni jít jako jeden člověk a bojovat s nasazením a elánem. Krásné první místo nám bohužel uniklo opravdu jen o vlásek, ale já si přesto myslím, že jsme do toho všichni dali své maximum.
I když jsem na tento tábor jela už spíše jen jako poloviční dítě, přesto jsem si ho užila. I když má své mouchy, kvůli kterým si ho budu vždy připomínat tak trochu poskvrněně, byl to tábor, který se už jen tak neuvidí.
Ano. Nebýt těch úžasných lidí kteří na něm byli, asi bych o něj ani nezakopla. Ovšem když pak zakryji ty chvíle jako odporné "ztráty a nálezy" nebo nechutný hlavní vedoucí. Zbude mi zde úžasná a přívětivá atmosféra, kterou člověk najde až v prostředí tolika lidí.
Kdybych se podívala zpátky a chtěla to shrnout pár slovy, asi bych viděla každodenní návštěvy kuchyně spojené s nekonečným otravováním kuchaře. Viděla bych neskutečnou škálu tváří od těch, s kterými jsem jako jedno tělo, až jen po ty, kteří mi jen přívětivým úsměvem připomněli, že lidé umí být přátelští.
Ano. Budu na tento tábor vzpomínat jako na kus mého života. A budu doufat, že se snad ještě s některými shledáme a budeme se moci smát stejně tak, jako těch třináct dní, co jsme se měli pořád na očích.
Nikdy nepřestanu vzpomínat.

Znouzectnost // Bujonet

30. července 2010 v 13:00 | It |  Natoč to
Přednastaveno

Řekla bych, že píseň která se mi od nich líbí nejvíce.


Nehodný mnich

27. července 2010 v 13:00 | It |  Květy zla
Přednastaveno
...
Zdi starých klášterů se skvěly, nikdy holé,
pyšnými obrazy se svatou Pravostí,
a vřelost výrazu, jenž patřil k jejich škole,
mírnila chlad těch míst, vždy plných přísnosti.

To setbou Kristovou se zelenala pole
a mnohý slavný mnich, jejž svět dnes málo ctí,
za svoji pracovnu si hřbitov často vole,
pak oslavoval Smrt, pln prosté zbožnosti.

- Je moje duše hrob bez nejmenšího jasu,
jímž sám, mnich nehodný, tmou bloudím
                                                       od všech času,
nic nezkrašluje zdi těch temnot klášterních.

Zda z toho divadla své bídy neskonalé
vytvořím, líný mnich, jenž jenom hloubá stále,
kdy lásku očí svých a dílo rukou svých?

Sonet 7

25. července 2010 v 13:00 | It |  Sonety
Přednastaveno
...
Pohlédni k východu: když zvedne ranní zář
svou hlavu z plamenů, oči všech pozemšťanů
vzdávají slunci hold, že vyšla jeho tvář,
a zrakem koří se majestátnímu ránu.
A když se vyšvihne na stoupací sráz
vysoké oblohy jak mládí vprostřed květu,
pohledy lidí dál vzývají jeho jas
a dál je sledují na jeho zlatém letu.
Ale když začne pak jak stáří na voze,
který už nemůže, vrávorat zvolna ze dne,
na jeho pomalý pád oči k obloze
už nikdo s obdivem jako dřív nepozvedne.
   Tak i ty zahyneš, až půlden opustí tě,
   pominut pohledy, když nebudeš mít dítě.

Within Temptation // Memories

23. července 2010 v 13:00 | It |  Natoč to
Přednastaveno

Písnička již dlouho považována za dokonalou. Jen škoda že zpěvačka je silně upravována na počítači x(.


Znovu

18. července 2010 v 11:59 | It |  Myšlenky
...


Znovu a znovu se loučím. Znovu a znovu mávnu přátelům, lásce, rodině. Znovu se usměji na vzpomínku. A odjedu.
Tak tedy znovu 14 dní pryč. Člověk jen ulehne do své postele a hned musí do jiné. Ani se nenadechl vzduchu domova a už jede zase jinam.
Původně jsem si sice den, kdy přijedu na tábor představovala trochu jinak, ale déšť mi nevadí a spolupracovat s ním umím. Jen si hold místo žabek vezmu steely a to taky myslím zvládnu velice snadno xD. Opravdu strašně se těším na těch nádherných pár dní, kdy zas budu s mou věrnou přítelkyní Baruškou a jak budeme dovádět. Ovšem samozřejmě to má i své protiklady. Loučení s přítelem je pro mě dost těžké, ale vynahrazuje mi to vzpomínka na krásných 14 dní Chorvatska a myšlenka na nádherný týden v Maďarsku. Děsně se těším na všechny tyhle chvíle, ať už táborové blbnutí, nebo snad blbnutí pod stanem. Neumím si ani představit, co lepšího by se mohlo o prázdninách dít.
Je zvláštní, že ač většinu lidí v 15-ti tábory omrzí, jsou pro ně nuda nebo jiné důvody kterých mají naši náctiletí dnes opravdu plná ústa, já jsem prostě typ, který neomrzí ani ten nejhorší tábor, hlavně když jsou tam lidi. Příští rok už bych tam chtěla jet jako praktikant i když nevím, jestli to zvládnu. Děti sice nejsou zrovna moje největší parketa, ale baví mě si s nimi hrát a ukazovat jim, že život neztratil všechnu dětskou krásu a že mnoho jí zde ještě je.
Tak se tedy loučím abych odešla od těch, jenž mám v srdci tam, kde je dobrodružství. Abych se poté mohla znovu vrátit zpět a se slzou v oku se k nim vrátit.

Nemocná Musa

17. července 2010 v 13:00 | It |  Květy zla
Přednastaveno
...

Co, milá Muso má, dnes ráno je ti jen?
V zapadlých očích ti přízraky noci vlají
a já ti na líci, žel, vidím zarmoucen
hned strach, hned šílenost, jež, chladné, nezpívají.

On chrsť ti silný skřet a žlutý sukkub v sen
snad ze své urny děs, jejž jejích láska tají?
Či pohroužila tě k dnu bájných Minturen
snad můra perutí, když krutě mávala jí?

Kéž by ti pod srdcem, vždy zdravím dýšícím,
sídlily myšlenky, vítězné duchem svým,
a krev ti proudila, zníc ladně, jako vlny,

hláskami antiky, jež zvučí, rytmu plny,
jimž vládne Foibos sám, ten otec písně vší,
a spolu velký Pan, ten pán a vládce žní!

Jen na skok

17. července 2010 v 9:13 | It |  Myšlenky
...

Unavená, ale přece píši.

Asi tak před slabou hodinkou jsem dorazila domů. Utahaná jsem sice jako mezek, ale dá se to zvládnout (dost jsem se prospala v autě).
V Chorvatsku bylo nádherně (až na ty strašný pařáky). Užila jsem si to tam, jako správný lenoch ^^. Každé ráno řádná snídaně složená z čerstvého pečiva, másla a šípkové marmelády (tak to mi bude chybět xD). Pak řádně dlouhá doba polehávání. Poté nastalo ohavné převlékání do plavek s poznáním, že jsem neuvěřitelně ztloustla a k tomu jako bonus nechutné mazání krémy na opalování x!. Ach jak já nesnáším krémy na opalování!!! Radši bych se spálila než si to matlat na tělo. Je to, jako bych se mazala sádlem a pak se pokládala na pekáč. Ano. Přesně tak to je! No a poté se šlo na pláž. Tam bylo většinou ukrutné vedro a proto se šlo rovnou do vody. Ale samozřejmě to bych nebyla já, aby mi hned po vstupu do vody nezačala být zima. Tak že jsem pořád přebíhala z vody na souš jak magor.

No a samozřejmě aby toho nebylo málo, tak jsem si pro jistotu nakopla ukazovák na levé noze a tím si zajistila, že mi sleze nehet. Ještě teď to vypadá pěkně nechutně, protože je to celé fialové i ta kůže okolo. Dost odporné že xD. A jako vrchol všeho jsem se ještě stihla poslední den spálit. Tak že si myslím, že velice zdařená dovolená ne? xDDD

Sonet 5

16. července 2010 v 13:00 | It |  Sonety
Přednastaveno
...
Ty chvíle pokojné, jež jako jemný vzor
utkaly drahý zjev, vábící každý zrak,
dají i jemu znát jednou svůj mocný vzdor,
až změní krásu krás v žalostný cár a vrak.
Neboť čas nemešká a žene léto dál
k ohyzdné zimě, v níž zahyne naposled;
mráz sevře proudy míz stromu, jenž opadal,
na krásu padne sníh a zpustne celý svět.
A kdyby nebylo tresti těch sladkých dob
v krůpěji, vězněné ve stěnách flakónu,
zašel by s krásou též její dech beze stop -
a s tím i vzpomínka na něhu letních dnů.
    Ale květ nezmírá, i když se blíží mráz:
    proměněn ztratí tvar a žije v tresti zas.


The 69 eyes // Brandon Lee

13. července 2010 v 13:00 | It |  Natoč to
Přednastaveno

Poslouchám je teprve chvilku, i když už jsem o nich slíchávala roky před tím.



Sonet 4

10. července 2010 v 13:00 | It |  Sonety
Přednastaveno

...

Proč ale utrácíš, ty marnotratná něho,
jen sama pro sebe dědictví krásy své?
Příroda nedává svůj obraz, půjčuje ho,
a ve své štědrosti jen štědrým půjčuje.
Tož, krásný skrblíku, proč tedy zneužíváš
daru, jenž byl ti dán, abys jej zase dal?
Lichváři bez zisku, nač vlastně používáš
takové sumy sum, když nechceš žít z ní dál?
Tím, že se stýkáš jen se sebou samým stále,
sám sebe o svoji vlastní slast okrádáš.
A když tě příroda odvolá nenadále,
mluv, jaký počet pak ze všeho světu dáš?
   Kdybys jí neužil, tvá krása s tebou ztlí;
   kdybys jí použil, tvůj odkaz naplní.

Sonet 3

5. července 2010 v 13:00 | It |  Sonety
Přednastaveno
...

Nakoň se k zrcadlu a řekni tváři v něm,
že už má na čase vytvořit jinou v krátku;
jestli teď nebude její jas obnoven,
oloupíš celý svět a zkrátíš jednu matku.
Vždyť která z krásných žen by mohla pohrdat
tvou setbou pro svůj klín, dopodus neosetý?
A který z mužů by mohl mít sebe rád
tak, že by ze sebe učinil hrob svých dětí?
Ty sám jsi zrcadlem své matky, jež v tvé tváři
nachází líbezný květen svých mladých let;
tak i ty uvidíš vzdor vráskám okny stáří
tento svůj zlatý věk se v dětech navracet.
     Jestli chceš ale žít, aby tě zapomněli,
     pak zemři neženat - a zemřeš navždy celý.