Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Srpen 2010

Na obzoru tma

30. srpna 2010 v 14:39 | It |  Téma týdne
...
Každý věčně říká, jak bouři miluje, ale jen málokdo to myslí opravdu vážně. Ti kdo se jí nebojí ji hned nemusí obdivovat. A tak to také většinou bývá. Lidé se před bouří schovají do úkrytu svých domů a čekají, dokud se mraky znovu neroztrhají a nepřejde do jiné části světa.

Bouře je nádherná a pohled na ní je okouzlující. Ráda poslouchám burácení hromů a bubnování kapek deště do mého okna a pozoruji, jak můj pokoj chvilkami osvětlí obrovská záře. Někdy mám opravdu chuť vyběhnout ven a lítat po prázdných ulicích jako smyslů zbavená. Kdysi jsem i takovéto výlety uskutečňovala, ale dnes už to dělám opravdu jen zřídka.

Občas, když se jen tak rozprší a já zrovna mám to štěstí a jsem někde venku, užívám si to opravdu plnými doušky. V tu chvíli miluji každou kapku která dopadne na mé tělo a nakonec vrcholem všeho je, když mé vlasy opravdu promoknou jako když na sebe ve sprše pustíte vodu. V té době sice vypadám jako zmoklá slepice, ale cítím se jako znovuzrozená.

Blesky osvětlují místo činu, hromy přehlušují nářky oběti a déšť pak smývá stopy.

_______________________________________________

Tento článek byl vytvořen na téma týdne "Bouřka"

Melodie mého života

30. srpna 2010 v 13:27 | It |  Téma týdne
...
Jako snad všechny, i mě provázela hudba už od raných dětských let.
První hity mého srdce byli opravdu bláznivé. Připomíná mi je dnes možná již ztracená krabice, která si před přestěhováním hrdě trůnila vysoko nad mou posteli. Byli to například Šmoulové na které ještě teď s úsměvem vzpomenu a nějaký ten známý text si vybavím. Samozřejmě stejně tak jako spousty dívek, ani mě neminula nelítostná éra Luneticů a možná že kdybych se snažila, snad bych i nějaký kus textu vymáčkla, ale nejspíš už asi ne. Tohle byla doba tak kolem 3.třídy. Postupně se však můj náhled na hudbu velice změnil. Společný pokoj s o 4 a půl roku starší sestrou udělal své. Můj sourozenec v tu dobu začal blbnout s punk rockem a já do toho chtě nechtě byla vtáhnutá také. Od 5.třídy (tam bych asi tak zařadila svůj zlom) jsem už opravdu vpadla do téhle hudby a Šmoulové už prostě museli jít stranou. Pořád jsem sice vypadala jako normální sériové dítě, ale v hloubi duše ve mě bujel vřed, který se nakonec v celé své kráse objevil až v pozdějších letech.
Punk rock mě později opravdu chytl a já byla typ člověka, který si svůj styl zvládl dát najevo a stáhnout sebou i pár lidí. Začala mi tedy éra Jaksi taksi, Totálního nasazení, Houby, Vypsané fixy, Vysacího zámku a tak podobně. Tahle přiměřená hudba se mě drží dokonce někdy i teď, ale jsou to jen chvíle. V té době jsem byla ovšem pořád dost nevyzrálé děcko a protože děti dokáží být někdy opravdu kruté, tak i já taková byla. Zradila jsem člověka, který si to nezasloužil a srazila ho až na úplné dno. Nakonec jsem však podala pomocnou ruku a to právě punk rockem. A tak spojila tahle hudba mě a mou do dnes nejlepší kamarádku k sobě.
Tak že nyní jsme byli v té třídě dvě dívky, odhodlané ukázat lidem, že jsme jiné. Revoluce mohla začít...ale nezačala. Byli jsme pořád mladé a hodné žačky, jen jsme se den co den měnili. Náhle už naše děcká očka obkroužila černá tužka a pak už to jelo ode dne ke dni.
A tohle nám vydrželo asi do půlky 7. třídy. Pak jsem se postupně rozdělili. Přišla doba metalu, jenže já už měla jiný cíl. Dlouho jsem tedy takhle nezůstala, protože mozek mě vlekl jen k jednomu jedinému stylu, který miluji do dnes. Byl to Gothic. Začalo to Nightwish a nadále to už jen vylepšuji. Nejsem zatím nijak zvlášť zaběhlá, ale už teď vím, že tady je mi dobře.

Hudba tedy ovlivnila můj život opravdu hodně. A kolikrát jsem již za svou hudbu byla odsouzena. Ale já už si bez toho svůj život nedokážu představit. Jsem to já a jiná nebudu.

_________________________________________________

Tento článek byl vytvořen na téma týdne "Hudba"

Doba je zlá

29. srpna 2010 v 0:22 | It |  Myšlenky
...

Jsem zpátky, ale radost z toho nemám. Teď už mě opravdu čeká jen celoroční učení a trpění nad proklatě tlustou učebnicí. Bože ochraň.
Úplně se vidím pod tou hromadou učebnic zoufale se topící a mávající ručičkami jako pominutá. Mám strach že nezbude čas na nic jiného, že nebude možnost být třeba s přítelem nebo s kamarády. Mám strach že se utopím v učení, ale zároveň mám strach že se na to všechno vykašlu a neprolezu. Samé děsivé věci mi byli vyprávěny a já teď cítím, že to nezvládnu. Zhroutím se jako lehounký domeček z karet a vzdám boj v kterém jsem se přecenila. Možná nebudu schopná ani vstoupit do třídy a budu jen tak postávat před budovou školy, dokud mě tam nedokopou násilím. A pokud tam vstoupím dobrovolně, mám strach že sednu do třídy plné předsudků. Odtažité a nenávistné pohledy mě budou čestovat co minutu. Pak zazvoní a já propadnu opravdové panice. Sevře se mi žaludek tak, že budu přemýšlet nad tím, jestli by vůbec byl schopen pojat například jen vodu a já budu se suchem v krku hypnotizovat kliku. Budu si asi nejspíše i lámat prsty abych se uklidnila, ale ani to mi nepomůže. Ach u všech všemohoucích nechte mě někam se zahrabat. Kývla jsem na předem prohraný boj a teď za to dostanu pořádně do huby.

Proti proudu

22. srpna 2010 v 4:35 | It |  Myšlenky
...

Všichni už se připravují do školy a já si teprve teď začínám užívat prázdniny.
Za pár minut odjíždím prič a vracím se až v sobotu. Tak jen na rychlo pár slov na rozloučenou. Ale opravdu jen pár. Šla jsem spát v půl jedné, tudíž mi vstávání ve čtyři neudělalo nikterak dobře. Proto se mi myšlenky poměrně dost rozutíkávají do stran a já se pořádně nezvládám soustředit ani na tento článek.
Žádný přednastavený články jsem tentokrát nezvládla, ale vám to stejně nijak zvlášť vadit nebude. Tak že je to celkem jedno ^^.
No nic. Tak já se tedy loučím. Nebojte se, brzy se vrátím a doufám, že i živa a zdráva. Doufám.

Pod zemí

18. srpna 2010 v 22:22 | It |  Myšlenky
...

Někdy mám ten pocit, že je pro vás opravdu tak moc těžké přečíst si těch pár řádků té hloupé povídky a napsat ten zatracený komentář. Jako by vám z toho měla hlava upadnout. Já vím, vaše povinnost není číst si mé děsné tlachání o ničem, ale trochu mě mrzí že já to píšu jak blázen pro to, aby jste nad tím vy ohrnuli nos. Nejsem žádná spisovatelka a chyby mám stále, ale ráda bych z vašich komentářů alespoň trochu zjistila, jaká má uroveň psaní je, ovšem, když mi to okomentuje jeden člověk, tak to hned zas nemám chuť psát dál. Není to ani jedna stránka A4 a přes to tu není ta ochota přečíst si to. Chtěla bych vědět, že ty kapitoly nezveřejňuji jen proto, aby si to přečetla jedna osoba. To ten příběh smí stejně tak dobře skončit u mě v šuplíku a ta dotyčná si ho může přečíst až když bude úplně dopsán. Opravdu je mi líto, že se tomu raději, než aby jste si to přečetli, vyhnete. Dost mě to mrzí, ale nutit vás nechci a nebudu. Je to vaše rozhodnutí a tak jako tak já chápu že to musí být děsná nuda a číst povídky někoho, koho osobně ani neznáte, je prostě špatný vtip.

Plakat nad hloupostí lidí

14. srpna 2010 v 11:43 | It |  Téma týdne
....
Přečetla jsem několik článků ohledně tématu týdne a měla jsem chuť plakat. Pohled na upíry se naprosto zničil po vydání hloupé sagy Twilight. Odsoudila jsem tento film hned jak vešel na povrch světa, ovšem abych nekřičela úplně naprázdno koukla jsem se na první díl tohoto hrozného filmu.
Přiznám se, knihu jsem nečetla a ani to nemám v úmyslu. Někdo říká, že kniha je úplně jiná než film a že je lepší. Nepřesvědčil mě nikdo. Nikdy se nekouknu ani na první stranu téhle knihy a vždy před sebou budu mít ten strašný výjem třpytivého upíra na SLUNÍČKU!!! Kam zmizel starý dobrý Dracula, který měl alespoň tolik soudnosti ve dne "spát" v rakvy? Nebohý Stoker se teď musí v hrobě otáčet a křičet.

Ano. Upír je někdy označovaný jako démon drsného sexu a zvrácené erotiky s trochou sadismu a je také někdy popisován jako nadpozemsky krásný tvor podobající se člověku, ale nikdy za jeho sakra dlouhý život neměl city a tedy neměl možnost MILOVAT. A už vůbec ne takovouhle pipinu!
Ach Stokere vrať se a vysvětli všem těm husám KDO TO JE UPÍR!


_______________________________________________

Tento článek byl vytvořen na téma týdne "Upíři"

Stop World!!! // kapitola 2.

8. srpna 2010 v 21:40 | It |  Stop World!!!
Znovu jsou použity pasáže se starého dílu a jde navíc v této knize vidět, že jinými knihami jsem poněkud ovlivněna. Například Katyně. Kdo tuto knihu četl uvidí podobnost v tom, jak jsem se vyhla škole. Ano. To co se mi na samotné Katyni nelíbilo, toho teď sama využívám. Dál je zde vidět mé neuvěřitelné zbláznění do Shakespearovích sonetů (původně měla být místo nich použita Katyně, ale nemohla jsem se rozhodnout, jaký úryvek bych do této povídky dala xD).
Tak snad jen. Hodně štěstí (budete ho potřebovat ^^).

...

...

Start

7. srpna 2010 v 13:30 | It |  Myšlenky
...
Tak jsem tedy rozjela 2. kapitolu Stop World. Ještě není úplně hotova a už teď se mi jí sem nechce dávat. Je to děsný. Nevím jak to rozjet. Pořád se vracím k původním kapitolám. Doufám, že se to později hne a bude už to znovu jen úplně nový výplod mé fantazie, ale zatím to tak nevypadá.
Jinak již brzy pojedu za svou milovanou sestřičkou, tak že mě tu zas 4 dny neuvidíte. Ale to je jen tak mimo.
Snad než odjedu stihnu tu kapitolu dopsat, ale nejsem si jistá. Štve mě celý ten zápis. Je sepsaný jako nějaký scénář. Ztratila jsem snad i ten zbytek fantazie který jsem měla? Že už bych neuměla psát? To snad ani nechci vědět.
Dopíšu to a budu velice ráda, kdyby jste ke mě byli hodně kritičtí. Potřebuji to zas celé spravit.

Stop World!!! // kapitola 1.

5. srpna 2010 v 23:11 | It |  Stop World!!!
Jen chci říct, že 1.kapitola Stop World měla zůstat původní, proto je jen trochu pozměněná, ale děj je stejný. Tak se nedivte.

Stará složka, nový začátek. Jak dlouho vydrží tenhle příběh?

...
...


Stop World...a možná taky ne

4. srpna 2010 v 1:15 | It |  Myšlenky
...
Ano. Povídka stará jako moje boty se možná znovu dá do pohybu. Ovšem-.
- od znovu. Ano. Původní zůstanou snad jen první dvě kapitoly.
Proč? Už to tak prostě necítím. Celý ten příběh je na mě příliš sentimentální a vzpomínka na něj je pro mě nepříjemná. Ovšem. Vše bych zvládla nebýt toho prokletého nápadu. Ano, Emily je v tomto příběhu až příliš šťastná a její život je poněkud klidný. Proto nemohu pokračovat a proto se Emily vrátí v čase a začne znovu, jinak, hůř.
Vzpomínku na starou zaprášenou povídku mi vnukla Barča, když mi na táboře s výrazem věrného psa říkala, jak jí tato povídka chybí a jak do ní byla vždy tak bláznivě zamilována. V té chvíli jsem o těchto spisech začala pátrat ve své paměti a dnes, kdy jsem na tuto povídku s nedůvěrou a hlavně znechucením pohlédla, zrodil se mi nápad. A myšlenka se začala rozvíjet, už to byl celý příběh když jsem se náhle vrátila na zem. Vzpomněla jsem si na poslední kapitolu a uvědomila si, že děj je již dán a došlo mi, že buď bude přepsán od základu, nebo navždy shnije.

Jediné, co chci ještě dodat je slib. Slib mému jedinému věrnému čtenáři že nebude ochuzena a doufám, že ani nebude zklamána. A pokud ano, pak starý děj znovu obnovím a pro ni, jej dopíši.
Pro mou věrnou sestru.