Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Listopad 2010

A je to zas tu

30. listopadu 2010 v 12:10 | It |  Myšlenky
...
A je to tu znovu. Záživná hodina ICT kde se nyní budeme učit něco zajímavého o VKLÁDÁNÍ OBRÁZKŮ x/. Proč? Proč se musíme učit o takových hloupostech. Mluví zde o vkládání obrázků do Wordu!!!
Cítím, že muž, který nemá žádný titul a cesta domů mu trvá přes hodinu (tím se mu samozřejmě nechci smát, já chápu že kdyby se něco takového dělo mě, asi bych taky nebyla šťastná z výsměchů ostatních) si myslí, že jsme úplně (z odpuštěním) DEBILNÍ!!! Seznamuje nás s tím, jak se může otáčet obrázek, jak udělat rámeček, jak pohybovat s obrázkem, jak ho zarovnávat. Všechny tyhle řeči mi lezou krkem, ale abych pravdu řekla, mnoho slečen z naší třídy to evidentně potřebuje. Před chvíli nám bylo upozorněno, že máme tu MOŽNOST na googlu.com vyhledávat pouze obrázky (fantastický poznatek) a hned nám to samozřejmě s nadšením ukázal.
Ach bože zachraň mě ze spárů toho blba!!! Jak může být někdo takový vůl a zároveň být učitel?!

Na odstřel

24. listopadu 2010 v 10:40 | It |  Myšlenky
Začíná mi zima lést na mozek. Sedím teď v poloprázdné třídě a hloupě přemítám, co budu jen dělat. Jako bych byla ochromená tím přívalem mrazu, spánku, tmy a větru. Lidé tu chodí a já usínám. Všichni už se z ranní letargie dostali, jen já stále mžourám do prázdna. Nějakým způsobem funguji, ale rozhodně ne naplno. Přemýšlím, jestli mi doprostřed tohoto článku nezazvoní a já nebudu nucena dát článek do rozepsaných a po sléze ho po týdnu navždy vymazat z blogu. Sedím a doufám, že to nepřijde. Poslouchám cvakání klávesnic, myší a hovor ostatních. Píši článek o ničem a z mozku mám jen nesákou houbu. Nevadí mi, že píšu s chybami. Je mi vše náhle tak jedno. Cítím jen spánek a zvládám vnímat okolní ruch. Mám být dnes živá, abych mohla s úsměvem a radostí zpívat, ale já nemohu. Jsem zdevastovaná nevyspalostí a cítím, že dnes budu muset ještě podat velký výkon, ale nechci. Nemám chuť si hrát na hrdinku, která přetrpý všechno. Která zdolá všechny problémy jen lusknutím  prstu. Snažím se být optimistická a přitom padám do zapomnění.
Dopřejte mi ještě jeden sen.

Nyuu

19. listopadu 2010 v 1:20 | It |  Natoč to
Co říci? Snad jen že toto slovo je to nejkrásnější, které jsem kdy slyšela. Je tak nádherné roztomilé a dokonalé. Někteří vědí a ti co nevědí by měli co nejdříve poznat. Protože anime Elfen Lied je úžasné a to neříkám jen protože to bylo mé první anime. Ne. Elfen Lied má prostě všechny prvky správné mangy. A tohle je ten nejlepší.

Nyu ^^



Autoři?

17. listopadu 2010 v 21:21 | It |  Myšlenky
...
Tak jsem si dost pohrála s Rozcetníkem - Autoři a jsem tak trochu i ráda, že to mám již za sebou. Několikrát jsem upravovala ikony se jmény a nakonec jsem to celé smazala abych to následně seřadila podle abecedy. Dost úchylné že? Když já si opravdu nemohla pomoci. Náhle mi vadilo že prvního mám Shakespeara, který se sice po druhé úpravě řazení podle příjmení dostal jen na druhé místo, ale prostě mi to v té chvíli vůbec nesedělo. Bylo to divné a já jsem cítila, že to tak nemá být. Stejně tak, když jsem začala psát tento článek, jsem si náhle uvědomila, že přece nemohu mít autory seřazeny podle jména, ale, jak se to obyčejně dělává, podle příjmení. A tak jsem v půlce článku musela jít znovu předělat celý ten rozcestník tak, aby byl hezky podle příjmení, což ovšem znamenalo i předělání jmenovek ve photofilteru.
Vše mi to prostě vadilo. Tento rozcestník již delší dobu stál a nijak se to ne a ne pohnout samo a jak jste mohly v poslední době zaznamenat, já na to čas opravdu neměla. Nebo jsem ho snad nechtěla mít? Také možnost. Však to jistě všichni znáte. Koukáte na ty nové články od vašich oblíbených blogerů na hlavní stránce blogu.cz a nijak se vám je nechce otevírat. Máte pocit, že nemáte potřebu se zatěžovat ostatními poznatkami a nebo chloubami které zrovna napsali nebo vyfotili. Cítíte, že máte svých starostí dost na to, aby jste dávaly rady ostatním a nebo že se vám do toho prostě nechce. Poté vás asi po týdnu blog.cz samovolně odhlásí a vy pak vždy jen kouknete na tu prázdnou stránku s možnostmi zaregistrovat se, či přihlásit, ale ani po jednom tolik neprahnete, aby jste to udělali. Tak tedy jen tupě sjedete dolů, prohlédnete si, jaké je nové téma týdne, řeknete si, že by jste na to vlastně mohli napsat docela zajímavou úvahu, ale stejně to z lenosti neuděláte, pohlédnete na aktuální nadpisy článků, jež se povětšinou jmenují názvem téma týdne a nebo popřípadě je před tím ještě napsáno "Téma týdny -" a najednou vám to připadá všechno úplně stupidní a máte chuť se tomu tak trochu vysmát, ale nemáte náladu se smát a tak jen s tupým výrazem ve tváři přejdete na další stránku, na které se nudíte stejně tak, jako na té co jste navštívili předtím. A tak tedy nakonec vypnete v sedm počítač a jdete spát, protože vám připadá, že venku je přeci již taková tma a vy by jste už dávno neměli vysedávat u počítače, ale spát.
No. To jsem se zas jednou rozepsala a mám tak na týden vystaráno xD.

Jinak na závěr taková má malá třešnička na dortu spíše pro mé uspokojení, při které jsem celý ten děsný rozcestník dělala: Emillie Autumn - Marry Me.


První den prázdnin

17. listopadu 2010 v 13:53 | It |  Papírové růže
...

Kanafas oblohy se vzdouvá ve vánku.
A žloutek slunce už se smaží.
Léto mi posílá svou pozvánku
na ranní koncert na nádraží.

Dnes všecky vlaky jedou na prázdniny
a nevrátí se nikdy zpět
a Květy, Blanky, Libuše a Niny
jsou všecky moje. Naposled.

Čas mi je volný jako dres,
dres vytahaný od věčného praní.
Ó vlaky, v kterých duní džez
a z jejich oken vzlétá mnoho dlaní!

Můj hnijící blog

15. listopadu 2010 v 22:29 | It |  Myšlenky
...
Ano. Můj hnijící blog zas na chvíli ožívá jen proto, abych já napsala pár hloupých slov pojednávajících o ničem.
Tak hned pro začátek mám angínu. No jo radost mám úplně největší xD. Ale víte. Já za to nemohla. To to ten hloupej kluk co sedí za mnou. Chodil si s angínou nadopovanej paralenem do školy a měl z toho strašnou srandu. V tý zimě mi pak ještě pro jistotu otevřel okno aby se s tou teplotou co měl neupekl. Tak že já tam mrznu a stojí my všechny chlupy a on si užívá že je mu celkem dobře. No na zabití.
Ráda bych vám vysvětlila, proč jsem tu takovou dobu nebyla, ale jediné co k tomu můžu říct je, že se mi prostě nechtělo. Nebylo co psát. Žádná nová báseň, nic nového a hlavně vůbec žádný čas. Od té doby, co jsem na gymplu si připadám jak na běžícím pásu. Žádná chvíle na zastavení. Práce nad hlavu a testy ještě na to. Já vím. Já věděla že to nebude peříčko, ale zároveň jsem taky věděla, že to nebudu zvládat. Připadám si na tý škole jak blb. Nejsem na tom zrovna nejlíp s jazykama a to i s mateřštinou. Jsem prostě na jazyky blbá a na pravopis taky. Ale to jsem nechtěla nijak řešit xD.
No. Tedy. Tak já se vám ještě jednou omlouvám za mou neúčast na blogu a pokusím se to nějak napravit.



Dark Times // Kapitola 6. část 3.

7. listopadu 2010 v 12:43 | It |  Dark Times
...
...

Další otřes je slyšet nedaleko...přibližuje se k nim něco nemotorného...ale těžkého.

Caren - "Později," syknu na ní a vytasím drápy. Vůbec se mi to nelíbí. Couvnu trochu stranou a pak úplně zmizím ve mavé skulině "A teď skus být sticha," šeptnu do látky.

Bast - položím hlavu na zem a snažím se splynout s kamenou podlahou. Škoda jen že to nefunguje...

Dark Times // Kapitola 6. část 2.

7. listopadu 2010 v 12:36 | It |  Dark Times
...
...

Raziel - Zabrzdím malí kousek od stěny a napřímím se. Zároveň přestanu krvácet. *Caren. Už mě začínáš pěkně srát. Doufal sem, že tě ušetřím toho co bude nadcházet. Mohla ses v klidu napít mojí krve a nechat si rozežrat nitro na slušivě barevnou břečku. Mohla ses ušetřit mnohem větší bolesti než té nadcházející. Ale budiž..* Kývnu k víchodu který zatarasila vysoká černá postava s rudě zářícími elfími oči. 

Dark Times // Kapitola 6. část 1.

7. listopadu 2010 v 12:30 | It |  Dark Times
Tak konečně po dlouhé době dávám něco na blog. A zrovna to, co vy nečtete x/.
...
...
10.6.665 IV. věku (Věk prosperity)

Caren - Cuknu sebou když mi dopadne rudá kapka na rameno. Zmateně se rozeženu rukama v domění, že je to ta malá elfí mrcha, ale pak zůstanu jen nechápavě zírat na další a další rudý déšť. Chvíli ještě takhle civím a pak mi to dojde "Caren. Vždyď ty spíš," hlasitě se rozesměji "vždyť se na to podívej, krev padá z nebe! To je ubohý sen. Jak se někomu jako jsem já může zdát něco tak pitomého? To je tou tvojí únavou Caren. Posledních pár dní pořád jenom spíš. Moc jsi se do toho snu vtáhla!" , kárám se a začínám si žmoulat oči. Jak se vlastně z takového snu budí?