Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Únor 2011

A tečka

19. února 2011 v 1:40 | It |  Myšlenky
...
Už jsem nemohla ani koukat na ten starý dess. Znáte ten pocit kdy přijdete na blog a zkřiví se vám obličej odborem když spatříte to, co je na obrazovce? Tak přesně tenhle pocit jsem měla. Potřebovala jsem změnu. Obrovskou změnu. A myslím, že se mi to i povedlo.
Už dlouho jsem přemýšlela nad tím že si vytvořím normální menu. Chtěla jsem uplatnit všechny ty známky a také propagaci blogů. Také jsem chtěla, aby tenhle dess byl tak trochu osobnější. A možná právě proto je v záhlaví má vlastní fotografie focená mou drahou BloodyBárou. Co je však také důležité na tomto designu, že je po dlouhé době barevný. Poslední takový jsem myslím měla na halloween minulého roku xD.
Jsem šťastná že je hotov, ačkoli vidím hrozné hrubky. Ale už to předělávat nebudu. Mám radost že je takový jednoduchý a přitom dostatečně výrazný. Opravdu mám radost x).

Konečně nový kabátek.

Bang Bang!!!

3. února 2011 v 19:45 | It |  Myšlenky
...

Ano nevidíte špatně. Po dlouhé době jsem se zde znovu objevila. Zčista jasna záblesk mé šílené fantazie. Ale to až za chvíli. Teď chci hlavně pogratulovat mé staré přítelkyni Chemicalvampire za znovuobnovení svého zaprášeného blogu. Po asi půl roku zvedla tuto pavučinami obalenou starou dobu a pustila se znovu do psaní. Opravdu jí to přeji a jsem ráda, že se ozvala. Těším se na ty její šílené komentáře a kritiku.
Mnohokrát jsem o ní na svém blogu psala, protože ona mnohokrát změnila můj život a přehodila ho na jinou kolej. Jsem ráda že znovu budu moci sdílet své názory na tomhle unuděném blogu s ní. Nemohu říct že je dokonalá, protože i ona má své mouchy a věřím, že o nich ví, ale jsem jí opravdu vděčná že je zase zpět.
No a u děkování nejspíše ještě zůstanu, protože musím poděkovat i vám, svým přátelům přes internet, že se mnou máte tu trpělivost. Skoro tu nejsem, vždy jen přiskočím, řeknu pár slov a znovu odběhnu na další měsíc. Opravdu se snažím něco s tím dělat a doufám, i když nemohu nic slíbit, že se to zlepší. Tak prosím, opravdu prosím, aby jste se mnou měli tu trpělivost. I když sama vám teď ani nedokážu říci, jestli bych já měla s někým takovým soucit. Ale na druhou stranu si říkám, že přece nikdo není na mém blogu tak závislí, že by ho nějak zvlášť postrádal. Chtěla jsem zkusit psát každý týden co se dělo, ale nevím, zda by mi to vydrželo a vůbec, jestli by to nevypadalo divně. Nedokážu si představit, že by se na mém blogu objevovali články typu: "Pondělí: No nic zvláštního se nedělo. Úterý: Psali jsme..." Asi by to ztratilo celé kouzlo. Možná je lepší když píšu jen občas a vy vlastně ani pořádně nevíte co dělám. Nevíte jak jsem si užila lyžák a ani vám to asi vyprávět nebudu, protože se jen snowboardovalo, běžkovalo a večer někdy pilo. Byla sranda, to ano, ale nevím jestli má cenu vám o tom vyprávět. Stejně tak nevíte kolik písemek jsem za tento týden napsala, ale ani to nikoho nezajímá a mě by to také nezajímalo. A stejně tak ani nevíte, že jsem se znovu vrátila k WoW a že možná právě kvůli němu nemám čas na blog.
Jsem ráda že můj blog není jeden z těch, který protěžuje své návštěvníky čtením o tom, co jsem měla dnešní den na sobě a jak jsem se nalíčila. Nikdy takhle nechci dopadnout. A jestli tak dopadnu, tak už to bude absolutní dno.
Tak tedy naposledy děkuji, že se mnou máte tu trpělivost a já znovu odcházím dělat něco úplně jiného, než psaní článků na blog.