Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

Květen 2011

Tunelování

12. května 2011 v 20:52 | It |  Myšlenky

Musím se s vámi podělit o pár informací. Ano. Když článek začíná touto větou, nevěstí to nic dobrého xD. Vypadá to spíš na dlouhý nudný článek o tom, co je nového. A ano! On to opravdu bude dlouhý nudný článek o ničem (zas tak dlouhý myslím nebude). Měla bych to vzít od začátku.
Včera večer jsem zjistila, že mám teplotu, ale jelikož si teď už nemůžu dovolit chybět, tak jsem s tou teplotou vyrazila do školy. Všichni na mě byli ošklivý že je nakazím, ale já tam teď opravdu musím být, a jelikož jsem sobecká, tak jsem tam také zůstala (a zítra tam jdu znovu xD). Teplota mi naštěstí nakonec po paralenu slehla, tak to snad nějak přejde. Jen tak mimochodem, celý den mi tiká levé oko!!! Vždycky na chvíli přestane a pak znovu začne. Bylo mi oznámeno, že to vypadá jako leklá ryba a byla to nejspíš i pravda xD. Ale to nejdůležitější co vám chci sdělit bylo až po škole ^^.
Tunely. Rozkošné, nádherné, překrásné tunely. Už dlouho jsem o nich přemýšlela, ale nikdy jsem si ho nekoupila (jako ostatně hromadu dalších věcí). A dnes v autobuse se mi naskytla nabídka, které nešlo odolat x). Kamarád si kupoval nový a tak se mě ptal jestli tam taky něco nechci, když už to bude objednávat. Chvíli jsem nad tím váhala, ale pak jsem se zamilovala a objednala si hned dva. Oranžový a světle modrý:



Bohužel přijdou až někdy v pondělí a já mám pocit, že se do té doby zblázním. Kamarád si objednával přesně z téhle sady černý a zelený a tak jsem nechtěla mít stejné. Jinak bych si asi vybrala jen černý a možná zelený nebo oranžový, ale takhle je to zas větší změna. Až mi přijdou tak se asi počůrám radostí ^^. Dokonce jsem si kvůli nim změřila, jak vlastně velkou mám díru v uchu. 6,5 mm!!! No není to rozkošné x). Myslím, že se tu rozplynu xD.

Dopis

7. května 2011 v 12:37 | It |  Myšlenky
Tak moc ráda bych si s někým dopisovala, chtěla bych znovu vidět rukopis a neznat nic kolem. Bylo by příjemné vyčkávat, až nějaký ten dopis přijde a každý den prohlížet napjatě schránku. Však přiznejme si, kdy naposled jsme někomu napsali? Kde jsou ty doby co jsme měli tuny dopisních papírů? A kde je ta doba co jsme si je vyměňovali? Chtěla bych to všechno zpátky, chtěla bych si začít znovu s někým psát dopisy.
Dnes známe Times New Roman nebo Arial, ale kam zmizel náš vlastní rukopis, kolika lidí známe jejich rukopis? Lidé ze školy? Notebooky ve škole ale začínají být čím dál tím více přijímány. Snad jen u své rodiny pořádně víme, jak vypadá jejich rukopis.
Copak jsem jediná komu chybí vůně dopisů? Copak jsem jediná kdo by chtěl navonět psaníčko a olíznout obálku? Kdo chce lepit známky a psát adresy? Miluji dopisy a chtěla bych znovu obnovit tenhle starý zvyk.
Asi jsem staromódní, ale já jsem ještě dopis zažila a miluji je.

Už zas?

6. května 2011 v 13:20 | It |  Myšlenky

Je to pořád dokola. Naberu dech, udělám pár článků a pak se znovu zahrabu. Chtěla bych tvořit, chtěla bych psát povídky, básně, úvahy, fotky a zatím tvrdnu doma s nemocí a nudím se. Říkám si, že bych mohla něco napsat, ale má Músa jaksi stávkuje. Mám rozepsáno nejmíň 5 básní, ale všechny skončili u prvního čtyřverší. Dokonce jsem chtěla psát i Stop World, ale asi už je mi i tahle novela uzavřena. Chtěla jsem najít její rozepsaný díl, ale ani jsem se na to nepodívala.
Přiznám se vám, jsem líná jak VEŠ. Nekoukám na vaše články, nečtu témata týdne, neprohlížím svůj blog. Prostě na vše dlabu. Strašně bych se chtěla zvednout a kouknout se po tom nedopsaném dílu, a dokonce si i myslím že vím, kde je, jenže...
Myslím, že po dopsání tohohle článku se zvednu a najdu ho, ale nejspíš si ho jen přečtu, řeknu si jaký je to hnus a zas ho odložím, nebo možná napíšu i pár řádků, ale spíš se ani nezvednu a jen se líně budu koukat na ta místa, kde by mohla být.
Také bych se měla pustit do němčiny, aby mi nevycházela 4 na vysvědčení, ale vždy když na to všechno kouknu jen se mi to celé zhnusí. Podívám se na ta cvičení v kterých se to jen hemží slovy, kterým nerozumím a už to předem vzdávám. Jsem to ale ubohá.
Jediné, co jsem za svou nemoc udělalo bylo, že jsem se pustila do starého vyškrabování a poté ještě na povinnou četbu: Faust. Nejvíce mě na téhle knize děsí, že jí vůbec nerozumím. První část byla naprosto v pohodě a měla jsem jí přečtenou hned, ale ta druhá? Mám strach že to dočtu a nebudu vůbec vědět, oč šlo a že ta knížka není zrovna malinká. Cítím že rozumím každému verši, ale dohromady je to pro mě jen snůška hloupostí. Modlím se abych alespoň hlavnímu ději stále rozuměla, ale už i to mi začíná jít čím dál tím hůř.
No nic. Troska se s vámi rozloučí a jde dělat...ani sama neví co.